18.března 2o13

18. března 2013 v 21:49 | Viv Zombie
...aneb ano, stále žiji. Bohužel, vzhledem k počasí, kdy je všude sníh a tento blog je zaměřen na fotky, tak toho ani není moc, co fotit. Leda bych to tu zaspamovala Charlottou...a to se mi taky moc nechce.
VAROVÁNÍ: následující článek by neměl číst vlastně NIKDO!

Dneska jsme byli se třídou na pitvě.A uuh, už asi nikdy nesním maso. Navíc, když jsem tam tak stála a koukala na to, jak patolog krájí vnitřnosti, zaplavila mě taková vlna stísněnosti. Že vlastěn všichni umřem a pak budeme někde hnít v zemi nebo bude náš smrdoucí popel v urně. A ten pocit mám pořád, třeba ten člověk, který ležel na tom stole měl plány do budoucna, třeba by zítra oslavil 61 let, třeby ještě jednou šel do krámu a koupil si tam tyčinku Mars.Nic netrvá věčně a život obzvlášť ne a i když sama sebe přesvědčuji, že se smrti nebojím a že to bude osvobození, tak si sprostě nalhávám. Bojím se. A to příliš. Až se jednou probudím a nebude tady moje mamka nebo babička nebo kdokoliv, koho mám ráda.

A vážně se bojím, i když vím, že prostě nemůžeme žít věčně, ale proč se s tím nedokážeme smířit? Věci odchází a přichází, nad ztrátou oblíbeného trička taky nepláčete celý život, ale když vám umře někdo blízký, tak si na něho prostě vzpomenete. Bojím se. A chci před tím vším utéct, hodně daleko.

Ale teď k samotné pitvě, nebudu vás zavádět do detailů, bylo by to na dlouho a já už nechci vzpomínat na to, že mozek se krájí jako korpus. Ble. Samotná pitva mi tak hrozná nepřišla, tedy, do doby než jsem té osobě neviděla do obličeje. Ale už nechci psát o pomíjivosti života a toho, že jsem neskutečný srab. Chci psát o té veselé části.

Ať si lidi myslí o patologovi cokoliv, tak si ho většinou představi jako kata. Člověka odrtženého od společnosti, který neustále smutní a ve volném čase nosí samé černé oblečení. Omyl! S patologem si užijete víc srandy než s HIMYM. A to bez legrace. Další dobrá zpráva je, že nikdo neomdlel, sice většina slabých povah byla hrozně bledá, ale nikdo se nepozvracel, což je asi úspěch. Nechci naši třídu označit za nekrofily nebo něco podobně odporně znějícího, ale užívali jsme si to, teda v tom morálním slova smyslu, protože mi řekněte, komu se naskytne příležitost vidět to, co máte uvnitř v realitě? Heč!

No a to je všechno, článek o prázdninách, tedy o prožití prázdnin tu nebude, protože...jsem byla nemocná a nechci tu psát článek o tom, že jsem si dělala čaj a ležela v posteli. Což mi připomíná, že se ještě pokusím přidat pár fotek z našeho výletu k vesničce u Železného Brodu. A vážně pár fotek, protože Slunce zapadlo asi v pět, takže se toho fotit už ani moc nedalo.

Jestli jste někdo došel až sem, tak gratuluji. Musela jsem se vypsat, když si někam něco napíšu, tak už se necejtím, tak divně.

Takže ahoj!

PS: Příštích pár dní hodlám neprojít kolem parte a nekrologů a všeho tohohle, myslím, že pochopíte proč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 19. března 2013 v 15:59 | Reagovat

Ooo tak to musel nepochybne zaujímavý zážitok, ja osobne neviem ako by som dopadla na pitve :D

2 Ellie Ellie | Web | 20. března 2013 v 20:02 | Reagovat

Super animace! xD

3 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 26. března 2013 v 6:49 | Reagovat

Jo taky jsme byli, mě odrovnal smrad žlučníku, fuj. Jinak tahle fáze ještě jde, horší je, až ti tvoje smrt přijde málo důležitá, ale smrt těch kolem se tě bude dotýkat víc a víc. Stále nevím, jak se tomu vyhnout...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama