Budoucnost?

16. února 2013 v 12:46 | Viv Zombie |  (Ne)věděcké výpotky
Tak hele, nikdy bych se nepovažovala za věstkyni nebo proroka nebo něco stejně pitomýho. Ale...Prostě se mi někdy zdají sny, které se pak stanou realitou, mají sice jinou podobu, ale prostě se to nakonec stane. Můj mozek si se mnou hraje (a nemyslím tím jen hru na schovávanou..pff.) A není to deja vu.
Zrovna při dnešním snu jsem měla strach, sice se skrýval za rouškou dobra. A byl barevný! Někde jsem četla, že sny mají být černobílé a tak do 14let ty sny černobílé doopravdy byly.Jako kdybych žila ve světě, kde se barvy smíchaly pouze do tří barev(šedá, černá, bílá.)Ale nejvíc mě na tom vyděsila ta autentičnost, chci říct, ještě ráno jsem se probudila s pocitem, že vyhlédnu z okna a bude tam to, co se mi zdálo.
V krátkosti. Každé ráno chodím to stejnou cestou do školy, sice mi bylo divné, proč nepotkávám žádné lidi, ale bylo to tak, prostě jsem šla dál. Cestou do školy chodím dlouhou chodbou v nemocnici, jednak je to kratší a jednak je tam skvělá bílá čokoláda. Jenže teď jsem se pro čokoládu nezastavila, automat tam nebyl, nebylo tam nic -já vím, může to znít hloupě, ale když denně kráčíte ve vyjetých kolejích, tak vám příjde divné všechno, slečny u recepce neměly počítače, ale zapisovací, starodávné karty, až teď jsem si všimla, že vlastně kráčím v šeru, i přesto, že nemocnice je 24.hodin osvětlená umělým světlem. Že by vypadnul proud? Ale co generátor, ten snad musí fungovat vždycky, ne? Prošla jsem dveřmi, která odděluje recepci od zbytku chodby a pak jsem je spatřila, byli oblečení jako v den, kdy jsem je viděla naposledy, babička na sobě měla květovanou zástěru, věčně sešívanou od neustálého používání a děda na sobě měl starou čepici a zelený kabát. Seděli tam mlčky vedle sebe, i přesto, že babička patří mezi nejukecanější lidi na světě. A co bylo nejdivnější, děda v, obvazem ovázané, ruce držel našeho psa Dastina, který umřel před více než pěti lety. Přišla jsem k nim a něco jsem jim říkala a oni něco říkali mně, bylo to jako v němém filmu, v němém hororu, protože takovou prázdnotu jako teď jsem necítila nikdy předtím, ten pocit bezmoci. Aniž by mi něco řekli, tak jsem věděla, že musím něco udělat, ještě v tuhle chvíli jsem nevěděla co, ale věděla jsem, že je to hodně důležité. Vyšla jsem ven do šera a spatřila to, auta na střeše, lampy zničené od výbuchu, v hlavě jsem slyšela hlas, že už jsem nakažená, protože to, co padá je radioaktivní odpad. Svět se změnil, svět se zničil. A v tu chvíli ten sen skončil a já tupě viděla tmu a tu prádznotu.

Teď vám asi připadám jako absolutní šílenec, já sama se na sebe tak koukám. Věřit snu a není to hloupost? Ale každý nás v dnešním uspěchaném světě varuje před problémy lidstva. A co když se zrovna zítra ráno probudím a nic nebude tak jako to bylo, když jsem usínala? Omlouvám se za mou depresivní náladu, někam sem to vykecat musela. Musím babičce a dědovi zavolat, jestli jsou v pořádku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DIYLenka DIYLenka | Web | 16. února 2013 v 16:17 | Reagovat

ja často snívam o svojej buducnosti aj ked viem že asi nič s toho nebude pravda ..

2 Miss Unknown Miss Unknown | Web | 16. února 2013 v 17:59 | Reagovat

Já zase často mívám takové .. oni to nejsou asi přímo sny. Ležím v posteli, něco si představuju a pak se z toho stane ten sen. Jen ho umím ovládat. Pořád si říkám, že se mi to jen zdá, ale přesto si to užívám. Prý se tomu říká alternativní svět jsem někde četla .. a vážně se mi tam líbí, protože tam mam vše, co mi v realitě chybí :)

3 nikdo nikdo | Web | 17. února 2013 v 0:06 | Reagovat

Panečku. Zaskočila si mě. Jelikož tomuto " se sny" vážně věřím, jednou se mi zdálo, že pujdu na střední školu a poznám tam lásku.... o.O (v tý době jsem na jedný byla) a o týden později, jsem byla na jiný střední... a potkala tam kluka, s kterým jsem pak chodila ... O.o doufám, že to ale nebude takové až přesné, jako se ti zdálo, spíš něco pozivitního :-)

4 Ali Ali | Web | 17. února 2013 v 10:36 | Reagovat

Ehh, nevím, já měla vždy barevné sny.
Kámoš míval taky podobné sny, teda, že se vždy vyplnili - až do jedného bodu, totiž, většina končila tím, že se zabil. Jen po jedné době to přestalo.~

Jinak to zní hrozně surreálně, trochu jako něco od Kinga, jestli ho znáš. (:

5 Viv Zombie Viv Zombie | Web | 17. února 2013 v 11:02 | Reagovat

[1]: Ale jo.:) Musíme jenom věřit a  doufat.

[2]: To se mi stává, když si třeba pustím písničky a přemýšlím nad něčím, že to dokážu zvládnout, sny ne, ty mám samovolné. Bohužel.:)

[3]: Ufff, jsem ráda, že nejsem jediná, komu se to stalo.:) No, taky doufám.:)

[4]: Stephena Kinga? Jednoho z mých nejoblíbenějších autorů?:) Jistě,že znám. No, já teda spíš doufám, že se nevyplní.:)

6 m-ruselova m-ruselova | E-mail | Web | 17. února 2013 v 17:00 | Reagovat

Já občas taky snu tak nějak "věřím", ne, nemyslím si, že bys byla šílenec ;-)

7 Casion Casion | Web | 19. února 2013 v 16:08 | Reagovat

Nesmierne zaujímavé :-) Čo sa týka snov, ja si tie svoje obvykle nepamätám :-)

8 Abby Abby | Web | 20. února 2013 v 8:53 | Reagovat

Ten sen.. Ehm.. Takový mívám pořád.. A ráno se klepou ruce, mráz po zádech, zrychlenej dech, oči dokořán.. A zvláštním způsobem tyhle sny miluju.
Nojo. Jsem magor :D

9 Eliška Eliška | E-mail | Web | 24. února 2013 v 20:55 | Reagovat

já to tak taky občas mám  akorát trochu jinak řeknu ve snu nějaké slovo a to pak řeknu v realitě ale jinak dobře napsané :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama